Kolik lidí dokáže člověk reálně znát a udržovat s nimi vztah? Britský antropolog na to má číslo – a networking by se jím měl řídit víc, než by čekal.
Na síťovací akci se za večer potkáte s třiceti lidmi, vyměníte třicet vizitek a domů si odnesete pocit, že jste udělali skvělou práci pro svůj byznys. Jenže kolik z těch třiceti kontaktů si za měsíc ještě vybavíte? A kolika z nich byste dnes zavolali s prosbou o pomoc nebo doporučení? Odpověď na tuhle otázku má kořeny v antropologickém výzkumu starém přes třicet let – a hodně napovídá o tom, jak by měl fungovat networking, který má smysl.
Kdo je Robin Dunbar a co spočítal
Britský evoluční antropolog Robin Dunbar v devadesátých letech zkoumal vztah mezi velikostí mozkové kůry primátů a velikostí skupin, ve kterých žijí. Z tohoto srovnání odvodil číslo, které se od té doby objevuje ve stovkách studií i v byznys literatuře: člověk dokáže smysluplně udržovat kolem 150 vztahů. Nejde o lidi, které jen znáte od vidění, ale o vztahy, ve kterých víte, kdo daný člověk je, jaký má vztah k vám a proč byste mu mohli (nebo nemohli) věřit. Dunbarovo číslo se od svého vzniku potvrdilo v celé řadě různorodých prostředí – od velikosti historických vesnic přes vojenské jednotky až po strukturu kontaktů na sociálních sítích – a přestože se o něm dodnes vedou akademické spory o přesnou hranici, shoda na jednom trvá: kapacita člověka pro udržování vztahů je konečná, ne nekonečná.
Vrstvy vztahů, ne jedna velká hromada
Důležitější než samotné číslo 150 je ale to, co k němu patří: lidské vztahy se neskládají do jedné neuspořádané množiny, ale do vrstev. Nejužší kruh tvoří jen několik málo lidí, kterým bezmezně důvěřujeme, kolem něj se rozprostírá o něco širší okruh blízkých přátel a kolegů, a teprve za nimi následuje ona vnější vrstva stovek jmen, které si dokážeme zařadit a se kterými máme nějaký vztah – byť povrchní. Platí přitom, že čím dál od středu, tím méně pozornosti a energie do vztahu investujeme – a to je naprosto v pořádku, protože jinak to fyzicky nejde. Problém nastává ve chvíli, kdy networking omylem považujeme za soutěž v tom, kolik jmen se nám podaří nacpat do té nejvzdálenější vrstvy, aniž bychom měli šanci se k nim kdy vrátit.
Proč sbírání vizitek samo o sobě nikam nevede
Typická chyba na začátku networkingové kariéry je honba za počtem kontaktů. Čím víc vizitek, čím víc spojení na LinkedInu, tím lépe – zdá se to logické, ale realita je jiná. Kontakt, který nikdy nepřeroste ve skutečný vztah, je v podstatě k ničemu bez ohledu na to, jak vysoké je celkové číslo ve vaší databázi. LinkedIn dnes celosvětově eviduje přes tři čtvrtě miliardy uživatelských profilů a řada z nich má stovky až tisíce „spojení" – jenže právě proto se pojem networking čím dál víc posouvá od hromadění kontaktů směrem k budování skutečně udržovaných vztahů v realistické vrstvě, kterou člověk zvládne aktivně obsluhovat. Podobně to platí i v Česku, kde LinkedIn používají stovky tisíc lidí, ale jen zlomek z nich aktivně komunikuje s víc než hrstkou svých spojení.
Co z toho plyne pro praxi
Pokud vztahy skutečně mají svou kapacitu, pak má smysl se sám sebe pravidelně ptát, kam konkrétní kontakt v mé osobní hierarchii patří a kolik pozornosti si zaslouží. Několik desítek lidí, se kterými se pravidelně vidíte, znáte jejich byznys a víte, jak jim pomoct, je pro obchodní růst mnohem cennějších než tisícovka mrtvých spojení v mobilu. Kvalita vztahu se pozná podle toho, jestli byste dotyčnému zavolali i mimo tu jednu akci, na které jste se potkali – a ne podle toho, jestli máte jeho vizitku v šuplíku. Znamená to také, že je v pořádku některé vztahy vědomě nechat vychladnout, aby bylo možné investovat čas do nových a slibnějších – kapacita je omezená pro všechny, i pro ty nejaktivnější networkery.
Networking s rozumem, ne s kalkulačkou
V My Networking Clubu se to snažíme mít na paměti od samého začátku – proto klademe důraz spíš na pravidelná setkání menší skupiny lidí, kteří se postupně skutečně poznají, než na jednorázové masové akce, po kterých zůstane jen hromada nepoužitých vizitek. Dunbarovo číslo nám nejspíš nikdy nepomůže spočítat přesně, kolik lidí byste měli znát – ale je dobrou připomínkou, že cílem networkingu není mít co nejvíc kontaktů, nýbrž mít jich tolik, kolik jich dokážete opravdu udržovat.
